„Láska je nepostradatelným pokrmem pro každého člověka.“ — Edith Piaf
Slavná šansoniérka Édith Piaf se narodila jako Édith Giovanna Gassion v roce 1915 v Paříži ve francouzsko-italské umělecké rodině – otec byl divadelník a pouliční akrobat, matka kavárenská zpěvačka. Malá Édith ale nevyrůstala u rodičů, nýbrž u obou babiček: první byla původem Berberka z Maroka, druhá sice pocházela z Normandie, ale vedla tam nevěstinec. A v něm zaměstnané holky se o děvčátko ve volném čase také staraly. Když bylo Édith čtrnáct, přidala se ke svému otci a společně kočovali po celé Francii – tehdy také poprvé zpívala před veřejností.
Édith byla objevena v roce 1935 Louisem Lepléem, majitelem jednoho pařížského nočního klubu. Když vystupovala poprvé, uvedl ji přezdívkou „La Môme Piaf“ (což velmi přeneseně může znamenat cosi jako „vrabčátko“), k níž ho inspiroval její malý vzrůst – měřila jen 142 cm. Leplée ji také doporučil další výraznou součást její image: černé šaty.
Během druhé světové války a těsně po ní se Piaf stala ve Francii velmi populární umělkyní, navíc pomohla nastartovat pěvecké a herecké kariéry Yvese Montanda či Charlese Aznavoura, pozdějších hvězd šansonu i stříbrného plátna.
Přežila několik těžkých autohavárií a bolesti z nich tišila morfinem a alkoholem, na kterých se pak stala závislá. Přesto stále skvěle zpívala – z té doby pocházejí songy jako třeba Padam … Padam …, l'Accordéoniste, La Foule, Milord či Non, je ne regrette rien. V padesátých letech byla Édith slavná nejen v Evropě, ale i za oceánem, uspěla totiž v USA: mnohokrát se objevila v Show Eda Sullivana a dvakrát vystoupila i ve slavné Carnegie Hall. Ve Francii pro ni byly důležité koncerty v sále Olympia, přičemž záznamy z pěti z nich (1955, 1956, 1958, 1961, 1962) se dodnes na různých nosičích dobře prodávají. V devětapadesátém si Édith zahrála svoji poslední hlavní filmovou roli ve snímku Les Amants de demain.
Édith Piaf zemřela v roce 1963 v jihofrancouzském Plascaisseru u města Grasse na rakovinu jater. Bylo ji necelých čtyřicet osm let.